Doporučujeme: Měření rychlosti internetu | Snadné sdílení souborů | TV program | Stahovač videí z YouTube | Psí Park | Zkracovač dlouhých adres | Italo.cz

Blog Gwen-Morituri te salutant —

1. Kapitola

Datum: 25. 7. 2007 19.54 | Autor: gwen | 3300× | Kategorie: Harry Potter a Pomsta lorda Voldemorta | Komentáře: 21

Je tu nová povídka od Piper!
Doufáme, že se vám bude líbit! :)

---

„Dnes je pátek?“ Zeptal jsem se a s značnou nechutí jsem pozoroval, jak Malfoy baví své spolužáky zábavnou historkou. Měl jsem značné podezření, že se týká mé osoby, ale nijak mi to nevadilo. Už jsem byl na to zvyklí.

„Jo,“ zahuhlal Ron s plnou pusou jídla, čímž si vysloužil znechucený pohled naší kamarádky Hermiony, která mu za to chtěla vynadat, ale dřív než to stačila udělat, objevil se za jejich zády profesor Snape.

„Dobré ráno, pane Pottere.“ Pozdravil mě téměř vlídně a já pocítil zachvět nejistoty a možná i strachu. Ten tón v jeho hlase se mi vůbec nelíbil.  A když vyslovil otázku, která mě trápila už od rána, kdy jsem se probudil, měl jsem pocit, že mi ledová ruka sevřela srdce.

„Pane Pottere, mohu vědět, kde jste byl včera večer?“ 

„Já…“ Co mu mám odpovědět? Vždyť to ani já sám nevím. Černé oči se zablýskli a profesor zkřivil rty v posměšném úšklibku.

„Ano? Jen se nestydně, pane Pottere, a řekněte mi kde jste byl včera, když už bylo dávno po večerce a vy jste měl dávno spát.“

„V Nebelvírské koleji, pane.“

„Opravdu?“  Řekl to tak jízlivě a ironicky až jsem se zachvěl a pocit strachu a nejistoty zesílil natolik až jsem zatoužil být někde jinde, kdekoliv, jen ne tady. Ale nezodpovězená otázka stále vysela ve vzduchu a to téměř zlověstně. Jako znamení, že se blíží něco tak strašlivého, že by bylo pro všichni nejlepší co nejdříve zmizel a to hlavně já. Když si Snape všiml, že se slabě třesu, jeho úšklibek se rozšířil a tím nejsametovějším hlasem, kterým byl schopen mi oznámil, že mám školní trest. Nejspíš neměl sebemenší podezření, že netuším co se včera večer stalo, a i kdyby to podezření měl, co by udělal?  Pravděpodobně by si mě dobíral jako vždy. Z myšlenek mě vytrhl až hlas Rona, který se ptal kde jsem byl tak pozdě a co se stalo. Jen jsem něco neurčitého zamumlal a vstal od stolu. Nevěděl jsme co mám dělat, ale měl jsem několik hodin času, než budu muset znovu snášet sarkasmu profesora Snapea a toho jsem chtěl využít k tomu, aby zjistil kde jsem byl a co dělal. Proto jsem zamířil do knihovny.

Nevěděl jsem co mám hledat, ale když jsem procházel kolem vysokých regálu s knihami, byl jsem rád, že mě Ron a Hermiona nenásledovali. Nedokázal bych před nimi skryt svůj strach a nejistotu. Náhle mě něco přinutilo zastavit  a na zemi jsem spatřil knihu v kožené vazbě. Byla poměrně tlustá a hodně těžká, ale nejvíce mě zaujal název knihy -  Co se děje, když spíte? Poněkud zvláštní název, ale co když mi ta kniha pomůže v odhalení pravdy?  Zamířil jsem s knihou k jednomu stolu a sedl si. Nějakou chvíli jsem jen listoval stránkami, když jsem narazil na jeden článek.  Byl o náměsíčnosti.

 

 

Náměsíčnost

 

Tato „nemoc“ není neobvyklá. Nejčastěji jí trpí malé děti a ženy, je však nebezpečná – osoba, která touto chorobou trpí nevnímá své okolí a ani nebezpečí, které jí hrozí. Tento stav jde také vyvolat pomocí kouzla, tím svou obět můžete donutit vás poslouchat a donutit udělat cokoliv, třeba i spáchat sebevraždu.  Toto kouzlo je podobné kouzlu Imperius, ale není stejné. Nikdo sice nebude moct určit jestli osoba jedná podle své svobodné vůle, ale je o dost složitější. Ke kouzlu potřebujete, aby jste byl s osobou, kterou chcete zaklít pokrevně spojení a také potřebujete silnou trpělivost a velkou kouzelnickou moc. Kouzlo musí být provedeno tehdy, kdy obět spí, jinak nebude mít žádný účinek. Kouzlo se může projevit až po delší době…

 

 

 

Další věty se už nedali přečíst, ale měl jsem pocit, že vše co jsem potřeboval jsem zjistil. Takže za tím stojí Voldemort. Jako obvykle. Nějak mě zaklel a teď se mě pokouší ovládnout, ale proč? Že by stále nevěděl, kdo je zrádce a pomocí mě to chtěl zjistit? No..je to možné, ale raději o tom před ostatními pomlčím. Už mají dost starosti i beze mě.  Chvíli jsem tam jen seděl a pozoroval jsem jak mí spolužáci pilně pracují na úkolech nebo se snaží něco se naučit. Můj dnešní rozvrh se skládal z jedné hodiny volna, obrany, bylinkářství, přestávky na oběd a dvojhodinovky z Hagridem a pak mě čekal trest se Snapem.  Zamračil jsem se a když jsem si vzpomněl na úkoly, které ještě nemám, zaplavil mě provinily pocit. Také bych měl něco udělat, ale neměl jsem na to náladu. Kdo by taky měl po zjištění, že se mu života znovu zapletl Voldemort se svými bláznivými nápady jak vás zabít a přitom zničit svět?  Já tedy rozhodně ne. Tiše jsem si povzdychl a vstal jsem, abych mohl knihu vrátit a jít si pro věci na následující hodiny.

 

 

 

 

Severus Snape kráčel liduprázdnými chodbami do svých komnat a byl zahlouben svými  myšlenkami natolik, že si nevšiml tichých a rychlých pohybů nějaké osoby, která stejně jako on nemohla spát. Náhle se zarazil a otočil se právě včas, aby zaznamenal cíp černého pláště, který zmizel za rohem. Rychle vyrazil za tou osobou a vytáhl hůlku. Nevěděl jestli je to nějaký student nebo někdo jiný, ale nechtěl riskovat. Když zahnul za roh, ke svému překvapení nikoho neviděl. Zavrtěl hlavou a znovu se vydal ke svým komnatám.

Nejspíš se mi jen zdálo, kdo by tak pozdě kráčel tímto hradem? No možná Potter, ale … Náhle kolem něj zavanul vítr a Snape se prudce otočil, aby spatřil drobnou postavu jak míří po schodech nahoru. Postava byla sice k němu otočená zády, ale klidně by se vsadil, že je to Potter. Ale co tu dělal tak pozdě a tak blízko k jeho komnatám? Snape zahnal zmatené myšlenky a vydal se za chlapcem, aby mu vynadal. Rychle vyběhl schody a začal se rozhlížet, kam Potter zmizel. Nikdo však na chodbě nebyl. Snape ztuhl a zamračil se. Chodba byla v obou směrech hodně dlouhá, takže nějakou chvíli trvalo než jste došli na její konec, ale Potter tu nebyl. Kde tedy byl? Znovu pocítil zavanutí větru, které vycházelo z pravé strany a když se otočil znovu spatřil chlapce. Tentokrát, však k němu Potter byl otočen tváří. Jeho dlouhé černé vlasy vláli v mírném  větru a částečně skrývali bledý obličej. Náhle měsíc zastínily temné mraky a chodbu kde se Snape s Potterem nacházeli zahalila tma. Když na chodbě zavládlo slaboulinké světlo, Potter byl znovu pryč.

 

 

Obranu učil postarší učitel, který sice neuměl moc vysvětlovat  probíranou látku, ale  byla s ním legrace. Když jsem si sedal, právě přiházela Hermiona, a když ho spatřila zamířila k němu 

„Kde jsi včera večer byl, Harry? A nelži mi?“  Začala na mě pálit otázky a dívala se na mě tak přísně, že jsem si uvědomil, že jsem v pořádném problému, ale naštěstí mě zachránil Ron, který jí zadržel. Právě přicházel profesor, ale nebyl to profesor Londri, ale Snape. Všichni se na něj podezíravě dívali až na mě, nedokázal jsem se mu podívat do tváře, natož se mu podívat do očí. Co se včera stalo? A kde jsem to byl, že mě Snape nachytal? Potřásl jsem hlavou, abych zahnal neklidné myšlenky a začal poslouchat to co Snape říká. Jen krátce nás informoval, že profesor Londri musel  naléhavě odejít, ale že se za týden vrátí. Mezitím nás bude on učit obranu. Mnozí se po jeho krátkém proslovu tvářili nespokojeně, ale nikdo se neodvážil nic namítnout. A já už vůbec ne.  Pak nám tiše oznámil, že místo učení látky, které pro nás profesor Londri přichystal, budeme trénovat nějaká kouzla. Malfoy se tvářil nadšeně a  jeho parta na tom byla podobně, Nebelvírští jako by tušily nějaký malér, se neklidně vrtěli na židlích a ostražitě Snapea pozorovali. Po chvilce jsme byli rozdělení do dvojic, jen já zůstal sám a neklid ve mně narůstal. Pozoroval jsem jak Ron s Malfoyem na sebe míří hůlkami a provrtávají se nenávistnými pohledy. Náhle jsem na sobě vycítil něčí pohled a když jsem se otočil, zjistil jsem, že stojím tváří tvář Snapeovy. Prudce jsem se nadechl a pomalu vydechl, čímž jsem aspoň trochu uklidnil své zběsile tlukoucí srdce. Výraz v profesorově tváři se mi ani trochu nelíbil, ale nebylo úniku.

„Pottere, my budeme bojovat spolu, ano?“  Opatrně jsem přikývl a pevně jsem stiskl hůlku. Snape se jen ušklíbl a pak se kývl hlavou, abych ho následoval na stupínek. Když jsem na něj vystoupily, pohledy všech se otočily na nás. 

„Nejdříve než začnete bojovat proti sobě, jsem se rozhodl pro menší, ehm, ukázku.“  Oba jsme se tomu druhému uklonily a dřív než jsem stačil jakkoliv zareagovat, už se na mě řítila přímo salva kouzel. 

„Protego!“ Vykřikl jsem a slabě jsem zavrávoral, když do mého štítu kouzla narazila. Rychle, dřív než se Snape stačil vzpamatovat, jsem vykřikl několik kouzel, které mě právě napadli.

„Expelliamus! Mdloby na tebe! Accio hůlka! Impedimenta!“ Snape vykouzlil silný štít a má kouzla se od něj jednoduše odrazily a  teď mířily zpátky. Zpátky na mě.

Nevěděl jsem co dělám, místo toho, aby vykouzlil ten nejsilnější štít, kterého jsem byl schopen jsem počkal až kouzla budou téměř u mě a pak jsem vyskočil do vzduchu. Ve vzduchu jsem udělal kotoul vzad, takže mě kouzla minula a zlehka jsem dopadl na zem. Aniž bych se obtěžoval se vstáváním jsem poslal na Snapea ozbrojovací kouzlo a za okamžik jsem v ruce držel dvě hůlky, moji a profesora Snapea. Když jsem pohlídl do tváře, vypadal překvapeně, ale když se mi podíval do očí, zbledl.

Cítil jsem se omámeně  a když jsem vstal, zamířil jsem k profesorovy, měl jsem pocit, že mé kroky někdo řídi a já neměl sebemenší šanci mu odporovat. Když jsem došel až k němu, Snape couvl, ale dál už nic neuděl, jen mě zděšeně pozoroval. Pak jsem se k němu přitiskl a on se zachvěl.  Do ucha jsem mu zašeptal:

„Vím kdo jsi, zrádče!“ A pak vše zčernalo a já ztratil vědomí.

 

 

 

 

Světlo… Kde to jsem? A co se stalo? S námahou jsem otevřel oči a zjistil jsem, že se nacházím na ošetřovně. U mé postele sála profesorka McGonagallová a profesor Snape a o něčem se bavily. Rozhodl jsem se předstírat spánek, ale jak se brzy ukázalo, bylo to vlastně jedno. Jak profesorka McGonagallová tak Snape byli zabrání do rozhovoru a mě si nevšímali.

„To nemůžete udělat, Severusi!“ 

„Jen mu položím pár otázek..“

„Jistě, jenže vy to chcete udělat až poté co do něj nalijete lektvar pravdy, nemýlím se?“ Snape pokrčil lhostejně rameny a pak řekl:

„Něco se děje, včera večer byl Potter v sklepení a teď tohle… Mám podezření, že za tím stojí Pán zla, ale nemohu to dokázat…Zatím…“  Profesorka si odfrkla, ale pak zakroutila hlavou.

„Klidně položte Potterovy nějaké otázky, ale nedávejte mu ten lektvar, Severusi.“ A s tím odešla. Otevřel jsem oči a chvíli jsem pozoroval Snapea jak se dívá na dveře, kterými profesorka odešla. Pak se nečekaně  otočil a pohlédl mi do očí. Na jeho tváři byl zamračený výraz a já si uvědomil, že se na mě dívá… tak jinak než obvykle a kdybych ho aspoň trochu neznal řekl bych, že v jeho očích byli obavy, velké obavy. Pak  se však jako obvykle ušklíbl a popošel blíž k posteli.

„Mám na vás pár otázek Pottere a bylo by pro vás lepší, kdyby jste mi odpověděl po pravdě.“   V hlavě mi vybuchl přímo ohňostroj otázek, ale zmohl jsem se jen na jedno:

„Co se stalo, pane?“  Snape se zatvářil zmateně a pak se zeptal:

„Na co si pamatujete, Pottere?“ Zamračil jsem se a snažil si vzpomenout. Byla obrana a Snape na mě zaútočil – měli jsme proti sobě bojovat. A pak nic, jen černo. To jsem však nemínil Snapevy vysvětlovat a tak jsem prostě mlčel, čím se Snape ještě víc podráždil.

„Tak sakra mluvte, Pottere!“ zavrčel na mě.

„Nic si nepamatuji, pane.“ Než jsem řekl slovo ´pane´, udělal jsem odmlku, a to o dost delší, než by se mému profesoru lektvarů líbilo, ale vlastně jsem nic neudělal, takže jen vztekle zavrčel. Podíval jsem se na něj tím nejnevinnějším pohledem, jakým jsem dokázal a čekal, co bude Snape dělat. Jeho výraz teď dosti připomínal navztekaného masového vraha, až jsem začínal uvažovat, jestli jsem to třeba nepřehnal.

„Pane Pottere, momentálně sice nevím, co to má znamenat, ale ujišťuji Vás, že se to dozvím a pak se dostanete do velkých problémů!“ S tím se otočil a rázně odešel a já si uvědomil, že jsem v pytli. Jestli ho předtím zajímalo, kde jsem byl, tak po tomto incidentu toho nenechá, dokud mě nedostane. Povzdechl jsem si a zase si lehl do postele, protože se mě zmocnila bolest hlavy.
 

 

 

Madam Pomferová mě propustila v průběhu oběda, i když se mi zdálo, že to nedělá ráda. Ale neměla jinou možnost, nic my nebylo.  V síni Hermiona a Ron už nebyly, ale moc my to nevadilo, mohl jsem se totiž vyhnout jejich otázkám.  Když jsem se najedl, vydal jsem se z hradu na hodinu s Hagridem. Většina student tam už byla a když mě mí kamarády zpozorovaly, začali na mě téměř zuřivě mávat, ať jdu k ním. Tiše jsem si povzdychl a obrnil jsem trpělivosti. Jak jsem očekával, hned jak jsem k ním došel, začali a tentokrát oba na mě sypat otázky.

„Dost, přestaňte,“  řekl jsem poněkud podrážděně a zamračil jsem se na Malfoye, který nás pozoroval a pokoušel se něco zjistit.

„Na vaše otázky vám odpovím až večeř po trestu, teď to není bezpečné,“ možná to bylo tím, že jsem mluvil co  nejnaléhavěji, ale do začátku hodiny už  o tom co se stalo nepadlo jediné slovo. Když zazvonila a všichni studenti byli shromáždění u Hagridova srbu, obr se objevil a mířil k nám z lesa. Něco si pobrukoval a měl očividně dobrou náladu.  Kývnutím obrovské ruky nás vyzval, ať ho následujeme a společně s ním jsme kráčeli k ohradě. Tam na nás čekali prapodivný malý tvorové, kteří byli celý černí. Po delším pozorováním jsem si uvědomil, že jsou to dračí mláďata.

„Takže začneme, tyto dračí  mláďata patří mezi vzácný druh draků, kteří žijí v nejvyšších horách. Žijí samý, ale dožívají se i třeba tisíce let. Jsou velmi nebezpečný, takže buďte opatrní.  Dnes vám řeknu něco blíže o nich, ale pracovat s nimi nebudete. Bylo by to moc nebezpečné.“ Tímto úvodem podle mě pár studentů vylekal, ale já si žádnou starost nedělal. Ano, mohli být nebezpeční, ale rozhodně jsem neměl v úmyslu se k nim dostat blíž.  Hagrid nám asi půl hodiny o nich vyprávěl, z čehož vyplynulo, že je dostal o ministerstva, aby je vychoval a zkrotil. A že tu budou asi tak deset týdnu. Pak nám zadal ať si čtveřice student vyberou jednoho draka a nakreslí ho.  Bohužel k nám zamířil Malfoy a my byli nuceni, pracovat s ním. Nějakou dobu jsme pracovali všichni v tichu, ale náhle se Malfoy otočil na mě a s pohrdavým úšklebkem na rtech se zeptal:

„Co se stalo na obraně?“ 

„Do toho ti nic není, Malfoy!“ Odsekl mu Ron a Malfoy jen pokrčil rameny. Podle jeho výrazu jsem poznal, že má něco v plánu, ale ještě jsem s kresbou nebyl hotov a tak jsem o vypustil z hlavy. Po několika minutách kdy se Malfoy s Ronem tiše pohádaly a oba od Hermiony obdrželi její deskou do hlavy, jsem vstal s úmyslem se Hagrida zeptat na co mají ty draci, žábry, do mě Malfoy strčil a já se nějak dostal do ohrady.  Několik studentů vykřiklo, ale já to nevnímal.  Draci mě pozorovali a když mě oklopily, několik děvčat si zakrylo oči, aby se nemuselo dívat jak končím drakům jako večeře. Nic takového se však nestalo. Draci se ke mně nahrnuli a začali mě očichávat, jemně do mě strkat čumáčky a jeden mi vylez na hrud a olízl mi obličej. Opatrně jsem je ze sebe sundal a vstal. Všichni se tvářily překvapeně, ale nezmohli se na slovo a tak jsem v naprostém tichu, vylezl z ohrady a když po téměř deseti sekundách zazvonilo, zamával jsem skotačícím drakům na rozloučenou.  Pak jsem zamířil k hradu, abych si odložil věci a mohl jít na trest od Snapea.



Komentáře:

  1. Mania Dardeville25. 7. 2007 20.22

    Krásné! Jen mi moc nesedí Ich forma... Ale třeba se s ní smířím... Jinak, začíná to dost zajímavě, Harry jako náměsíčný a navíc není jistý kdo ho ovládá... To je pěkný! =) Ten Snape, docela ho lituji, neví co se děje a tak... Navíc, když se to všechno zase točí kolem Pottera... No jo, chudák Sevi... =) Možná by to chtělo trošku víc dialogů a děje, zatím to je takový, více-méně informační... Těším se na další díl... Je to pěkné a určitě se to zajímavě rozjede... =)



    odpovědět
  2. Trili25. 7. 2007 20.40

    Líbí se mi to :-)



    odpovědět
  3. gg25. 7. 2007 20.50

    good



    odpovědět
  4. Kleo25. 7. 2007 20.55

    Začíná se mi to líbit.
    Ještě jsem nečetla povídku, v který byl Harry náměsíčný XD Hm... A taky si z něho někdo udělal loutku.
    No řekněme, že to stojí za to napsat další kapču!
    Už se moc těšim na pokračo.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: