Doporučujeme: Stahovač videí z YouTube | Měření rychlosti internetu | Italo.cz | Zkus to jinak - logicky | Služby pro Váš web | Psí Park | TV program

Blog Gwen-Morituri te salutant —

II. Kapitola

Datum: 30. 3. 2008 11.52 | Autor: gwen | 2413× | Kategorie: Já, Ginny | Komentáře: 3

A jizva jí dál bolela…
Asi po hodině neustálého volání, bolesti a stavu spíš na hranici mdlob než bdělosti, to konečně skončilo. Hlas utichl, bolest se vytratila a ona konečně dokázala zase rozumě myslet.
Nejvíc jí dělalo starosti fakt, že utekla tak náhle a bez vysvětlení z kuchyně. Mohla jen doufat, že to připíšou na vrub pubertě a nebudou v tom hledat nic závažnějšího. Kdyby se dozvěděli pravdu, určitě by jí nedovolili jet do Bradavic, a to by asi nepřežila.
A navíc, ten Harry je opravdu kus, takovej krasavec. Ozvala se jí v mysli Gabriel.
Musela se až ušklíbnout, nad myšlenkou, jak schizofrenická začíná být. Tak jedna část jí se tady snaží, aby všechno klaplo podle plánů, snáší dennodenní bolesti a ta druhá? Jediné na co zmůže jsou pubertální výlevy. Zasmála se, opatrně vstala a vydala se znovu dolů…
Snad to tentokrát vyjde…

•••

A vyšlo. Tentokrát ani nezdravila, prostě si jen sedla ke stolu a začala jíst. Z rozhovoru si brzy utvořila obrázek, co se stalo. Ron s Fredem a Georgem si půjčili tátovo létající auto, aby dostali Harryho z rukou nepřejících příbuzných. Bez jakéhokoliv dovolení. Asi nejzajímavější bylo sledovat matku, která jednu chvíli peskovala své syny a pak se hned zase ptala Harryho, jestli mu něco nechybí.
I když se snažila najíst co nejrychleji, nemohla si nevšimnout, že se na ní Harry občas se zájmem koukne. Ne že by jí to nebylo příjemné – Gabriel přímo kvetla – ale opravdu si mohla něco takové dovolit? Co její plány? Nebude jim stát v cestě?
A tak se snažila dělat, že to nevnímá a po snídaní hned odešla do svého pokoje. Za chvíli se ze zahrady ozval hluk a následně do vzduchu vyletělo několik košťat. Její bratři si šli s Harrym zahrát. Ginny zamrzelo, že nemůže jít s nimi – od té nehody má zakázané na koště jen sednout. Proto se musela spokojit jen s pozorováním z okna.
To je ale úžasný tělo. Sice trochu štíhlejší, ale to se spraví. Mnula si ruce Gabriel a Ginny si povzdechla.
Tohle byl asi její největší problém. Už dřív si všimla, že Gabriel bude o něco starší než ona (což Gabriel dokazovala když potkali někoho hezkého), ale proč se musela chovat jak trefená puberťačka?
Radši se proto donutila otočit – k nelibosti Gabriel – a začala si číst z učebnice lektvarů pro první ročník, po svém bratovi Ronovi. Právě na tento předmět se nejvíc těšila. A to i přesto, že jí bráchové varovali před jeho profesorem. Prostě se těšila a nenechá se odradit jen pro nějaké hloupé pomluvy. Určitě bude fajn, ten Snape, nebo jak se jmenuje.
Učebnici přímo hltala. Už teď byla víc jak v polovině. Moc jí to bavilo.
Byla tu však jedna věc, která jí mírně řečeno děsila. Čím dál v četbě totiž byla, tím víc se jí v mysli začali objevovat věci, které tam prostě neměli být…
Jak může vědět, že Saifirský lektvar je smrtelný jed, který se ovšem používá i jako dezinfekce? Když v učebnici bylo jen varování a návod, jak ho poznat od ostatních lektvarů? A odkud sakra ví, jak se vyrábí?!
V těchto chvílích se Ginny nemohla ubránit myšlenkám na to, kdo Gabriel vlastně je. Nebylo pochyb, že to právě ona zná všechny tyto věci, přesto o ní pořád  nevěda víc, než když se onehdy probudila.
Odložila knihu na stůl. Začala se jí motat hlava a tak si radši lehla na postel, zavřela oči a za chvíli už spala…

•••
Byl další den a celá rodina Weasleyových, spolu s Harry Potterem, stáli před krbem.
„Tak Harry, je to jednoduché,“ vysvětlovala mu Molly, „vezmeš si trošku tohohle prášku, hodíš jí v krbu na zem a pak co řekneš místo, kam se chceš dostat. Ale dávej si pozor, ať název vyslovíš přesně.“ Ještě se na něj povzbudivě usmála a pak ho popostrčila dopředu.
On to zkazí. Blesklo Ginny hlavou, ale už bylo pozdě.
Harry otevřel dlaň, prášek spadl na zem a zmizel neznámo kde.
„Co to proboha řekl?“ zděsila se Molly.
„Já  nevím…Něco jako…Příč - chuck - ná ulice.“ Pokrčila rameny Ginny.
„U Merlina, co budeme dělat, Arture?!“ Začala panikařit Molly. Její manžel byl trochu bledý, ale když promluvil, hlas měl klidný.
„To bude v pořádku, Molly. Hlavně se musíme přenést na Příční. Ty půjdeš s Ginny koupit potřebné věci a my s kluky se půjdeme po Harrym podívat. Kdo ví, možná ho to vyhodilo jen o pár krbů dál.“ Moc jí to neuklidnilo, ale nakonec přece jenom přikývla.
„No dobrá. Ale co když se mu něco stalo…“
„Mami, vždyť je to Harry Potter,“ upozornila jí Ginny. „Jemu se vždycky něco stane.“

•••

Měli už hábity, potřeby do lektvarů i  kotlíky a tak zbývali už jenom knihy a hůlka. Hůlka.
Ze všech těch věcí se právě na ní Ginny nejvíc těšila. Jistě, i ona tak jako všechno ostatní bude z druhé ruky, ale to jí vůbec nevadilo. Už to, že bude moci kouzlit, zastiňovalo vše ostatní.
Konečně dorazili do obchodu s hůlkami. Byl to malý starý krámek a tento popis se hodil i na jí majitelku a prodavačku v jedné osobě. Byla však hodně milá a Ginny se líbila.
Pak začal samotný výběr. Prodavačka, paní Greenová, podávala Ginny jednu hůlku za druhou,  ale pořád to nebyla ta pravá. Nakonec vybrali jednu, která vcelku šla. Jedenáct palců, žíně z Jednorožce. Patnáct galeonů. Paní Weasleová se zhrozila při ceně, ale co dělat, že?
Ginny byla zklamaná, hůlka se jí vůbec nelíbila. Ještě se rychle rozhlížela po krabičkách, jestli náhodou nějaká nevynechali a pak skutečně jednu našla.
Byla celá zaprášená, pomačkaná.
„A co tahle, paní Greenová?“ zeptala se a ukázala na ní. Paní Greenová se podívala tím směrem a mírně zbledla.
„No, to asi nepůjde…“ začala. Pak se ale na chvíli zamyslela a následně se podívala na Ginny. „Ale…Možná…“ zamumlala si něco.
„Ale co, zkusit jí přece můžeš, ne?“ usmála se. Vzala krabičku, ale před tím než jí Ginny podala, se znovu zamračila.
„Ale dávej pozor, moje milá. Víš, tahle hůlka tady byla už když jsem zakládala tento obchůdek, což bylo před padesáti lety. A je to taky jediná hůlka, u které neznám jejího původního majitele.  Ze začátku jsem jí nabízela každému, je totiž překrásná, ale poté co s ní mělo pár kouzelníků nehezké zkušenosti, jsem si řekla, že nebudu pokoušet štěstí…Ale tobě, tobě by mohla vyhovovat, jak tak koukám…Jinak má čtrnáct palců, je vyrobena z černé i bílé vrby, stromů, které neexistují už tisíc let. Co je u vnitř se mi nikdy nepodařilo jistit.“
„To bude asi drahá, že? A co když jí měl nějaký smrtijed?!“ zeptala se opatrně Molly, čímž si vysloužila Ginnyn naštvaný pohled. Prodavačka si také divně přeměřila, ale nakonec řekla:
„Madam, jestli bude Vaší dceři dobrá…Dám Vám jí zadarmo. Stejně by mi tady jen strašila. A můžu Vás ujistit, že žádného smrtijeda není!“ Řekla naoko naštvaně a mrkla na Ginny, která se celá rozzářila. Chytla krabičku a otevřela ji.
Zalapala po dechu.
Pak znovu.
Byla nádherná. Ne, to je slabé slovo. Byla dokonalá.
Černé dřevo se temně zářilo, zatímco to bílé vydávalo jakoby slabou záři, kterou celou hůlku omotávalo. Hůlka jako by na ní slabě volala…Vezmi si mě! Dotkni se mě!
A Ginny to s radostí udělala.
Obchod náhle zaplnilo takové světlo, že musela zavřít oči. Projela jí taková vlna energie, že málem spadla na zem. Ale vydržela to. Byla jí tak dobře, stačilo jen trocha a vzlétla by…
Pak se vše změnilo. Záře ustala, avšak z nějakého důvodu nemohla otevřít oči. A pak začala slyšet nějaké hlasy.
„Gabriel, ne!!! Prosím, jen ne Gabriel, ona za nic nemůže!“ opět ten hlas. Hlas toho muže, který na ní pořád volal. A pak se ozval další, taky mužský hlas.
„Zklamala si mě Gabriel, opravdu zklamala. A já ti přitom tolik věřil. Proč jsi to udělala?Řekni, proč?“
„Gabriel!!!“
Náhle otevřela oči. Její matka i paní Greenová se na ní usmívali.
„Tak co, slečinko, dobrý? Zářila jsi sluníčko! To jsme ještě neviděla!“ Když Ginny přikývla, usmála se ještě víc. Pohlédla na Molly.
„Takže jí máte zadarmo, jak jsem slíbila. Budete si přát ještě něco?“




Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: